Nabídka:

MAPA OBCE ŽATČANY

FIRMY V NAŠÍ OBCI

Cena a kvalita vody

STATISTIKA:

  

1131	první zmínka o vsi Žatčany Podle jména náležejí Žatčany k nejstarším moravským osadám. Jméno lze odvodit od zakladatele rodu Žatce, jehož potomci se nazývali Žatčané. První zmínku o vsi nacházíme v listině biskupa olomouckého Jindřicha Zdika z r. 1131, v níž se vypočítává církevní majetek na Moravě a Žatčany (Satcane) jsou uváděny jako příslušenství kostela brněnského. Sto let později byla ves již majetkem biskupů olomouckých a měla značný význam. Býval tu totiž trh na lovnou zvěř, který byl přenesen do Měnína, ale v roce 1248 dovolil král Václav I., aby se trh konal opět v biskupské obci Žatčany, jak domu bývalo za starodávna. O významu obce v této době svědčí i okolnost, že tu stával již ve 13. stol. kostel sv. Martina a fara. Ves čítala asi 300 obyvatel, což bylo na onu dobu velmi mnoho. (z Dějin Žatčan od prof. Hosáka) Během staletí se mnohokrát měnili vlastníci a nájemci vsi. V r. 1777 postoupilo olomoucké biskupství ves nově zřízenému biskupství brněnskému. Ves bývala obklopena rybníky, obyvatelé se živili rybařením, v zimních měsících košikářstvím a pletením kabel z vrbového proutí a rákosu rostoucího podél rybníků. Na obecní pečeti z poloviny 16. stol. nacházíme nápis S. DIEDIN SSACZAN a obraz dvou ryb křížem přes sebe položených.
1247	připomíná se kostel sv. Martina, po odchodu plebána Kunráta je fara znovu obsazena
1248	král Václav I. dovolil, aby byl trh lovné zvěře přenesen z Měnína do Žatčan
1345	zmínka o prvním známém faráři Janu Stendalovi
1351	připomíná se kostel sv. Martina, po odchodu plebána Kunráta je fara znovu obsazena
1388	markrabě Jošt připojuje ves ke Špilberku
1560	ves prodána stavům markrabství moravského
1561	ves prodána Hanušovi Hauqwistovi z Biskupic
1573	koupil ves biskup olomoucký Jan Grodecký, který ji připojuje ke statku Chrlice
1600	kolem toho roku zvýšena věž kostela a zavěšeny na ni 4 zvony
1616	morová rána, z osadníků zůstalo jen 28 lidí
1618	postavena kaple sv. Maří Magdalény. Hřbitovní kapli sv. Maří Magdalény poblíž kostela nechala postavit v letech 1616-1618 rodina Mensdorfova, z níž pocházel olomoucký biskup kardinál Ditrichštejn. Traduje se, že byla zbudována zbylými 28 farníky jako dík za přežití morové epidemie v r. 1616. Je v ní dřevěný oltář, upravený na Boží hrob, nad oltářem a za ním napodobení krápníkové jeskyně se sochou světice. Na břidlicové střeše kaple je korouhev se znakem rodu Ditrichštejnů a letopočtem 1618. Kaple je postavena v barokním slohu a je jako součást areálu kostela chráněnou kulturní památkou.
1618	kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici (předtím sv. Martinu)
1634	duchovní správa připadá k Újezdu Malý počet věřících po moru v r. 1616 způsobil zánik samostatné farnosti. Obec byla v roce 1634 přifařena do Újezda. Tento stav trvl téměř 300 let, až do r. 1930, kdy byla samostatná žatčanská farnost obnovena.
1700	kostel přestavěn ve slohu barokním Kostel byl původně zasvěcen sv. Martinu, po velké morové ráně v r. 1616 se zbylí občané r. 1618 zasvětili Nejsvětější Trojici. Původní kostel či románská kaple byla později rozšířena a přebudována ve slohu gotickém. Z gotické tvářnosti kostela je zachována klenba v presbytáři, po levé straně oltáře kamenný svatostánek a po pravé straně sedadlo pro kněze opatřené zdobným kamenným baldachýnem. Z vnějšku presbytáře jsou viditelné kamenné opěrné pilíře. Při generální opravě kostela kolem r. 1700 byl vnitřek úplně zrestaurován ve slohu barokním. Gotická okna nahrazena lunetovými v dnešní podobě a byl postaven nový hlavní barokní oltář. O padesát let později přistavěny dva boční oltáře. Všechny oltáře byly bohatě vyzdobeny uměleckými řezbami. Kostel je památkově chráněn.
1766	u vchodu na hřbitov postaven kamenný kříž Barokní kamenný kříž s latinským nápisem nechal postavit jistý Florián z Újezda, rodák ze Žatčan. Kříž je tesán z mušlového vápence, u paty kříže s tělem Kristovým je vytesána postava klečící Panny Marie Bolestné. V roce 1966 byl odborně zrestaurován. Podobný kříž můžeme vidět uprostřed parku na bývalém újezdském hřbitově. Kříž je nejstarším v obci a je památkově chráněn.
1771	provedeno číslování domů Domy v Žatčanech byly očíslovány vzestupnou řadou začínající číslem 1 od dnešního domu paní Švarcové, na křižovatce k Újezdu stával domek. 9, potom přešlo číslování na druhou stranu, dům Vl. Lautrbacha dostal číslo 10, poslední v řadě směrem ke středu obce byl domek Jouzův. 16, pak přecházelo číslování od domku J. Zvolského. 17 do Kouta až po faru s. 29, hospoda měla číslo 27 a samota "Dvůr". 28. Třebomyslice začínaly číslem 1 na dnešním domě Miroslava Richtera u domu. 12 pana F. Hegera přešly na druhou stranu na dům Vl. Veselého s číslem 13 a číslování směřovalo zpět do středu obce a na několik málo domků stojících na Zahradách.
1785	zakládá krajský hejtman olomoucký hrabě Dubský Třebomyslice. Ves Třebomyslice vznikla po rozdělení a rozprodání pozemků vrchnostenského dvora. Rod zakladatele vsi pocházel z vesnice Třebomyslice na Horažďovicku v jižních Čechách, odtud převzat název pro nově založenou ves. Původní obyvatelstvo našich Třebomyslic pocházelo z německého okolí České Třebové, Litomyšle, Králík a mluvilo německy. Časem se počeštili a zůstala jen německá příjmení, např. Habiger, Lorenc, Lauterbach, Hedrich, Heger, Heinrich. Obecní pečeť měla ve znaku strom o třech větvích. Roku 1790 měla obec 40 domů se 162 obyvateli, rychle se rozvíjela a při sčítání lidu v roce 1921 měla již 474 obyvatel a stala se větší než Žatčany. Třebomyslický katastr měl vhodné stavební parcely (od sokolovny k Nesvačilce, Zahrady, Kousky), proto tam domů a obyvatel více přibývalo. Jedna část Třebomyslic se rozprostírala směrem od Brna od domu Antonína Rychlíka. 165 (bývalý mlýn) a končila před návsí na rozhraní domů Adély Lauterbachové. 144 a Valburky Poláčkové. 130. Ulice Zahrady patřila do Třebomyslic celá. Druhá část obce směřovala od sokolovny jednak k Nesvačilce a také od domu Jana Zezuly. 176 směrem k Újezdu ulicí nazývanou Kousky. Také tři domy na Ovčírnách - Lorencův, Kalvodův a Borkův - patřily do Třebomyslic.
1794	základní listina o zrušení roboty na panství chrlickém, k němuž ves patřila
1794	prodán obecní dům (rathaus). 27 O prodeji je zmínka v 1. obecní kronice. O domě víme, že v 2. polovině 19. století jej koupil Václav Otřísal, nar. 1847 v Rychmanově, a zařídil si tam hostinec. Před tím tam hostinec nebyl. Hostinec asi v r. 1902 prodal Josefu Sedláčkovi ze Žatčan. 18. Další majitel Alois Tolar umožnil Sokolu koncem r. 1911 upravit část hostince na tělocvičnu. Po Tolarovi se stává v r. 1913 majitelem hostince Josef Pospíšil. Hostinec byl pronajímán spolkům k tělocvičným, kulturním a společenským účelům (spolky neměly ještě vlastní budovy). Od r. 1926 patřil hostinec Josefu Severovi, nar. 1888, po něm ho zdědil jeho syn Inocenc. V roce 1950 byl hostinec zestátněn (Jednota Brno - venkov). V roce 1991 byl v rámci restituce vrácen původnímu majiteli.
1805	filiální kostel žatčanský byl Francouzi za bitvy tří císařů téměř vydrancován
1809	francouzská vojska opět v obci
1821	střecha kostela a věže znovu zbudovány
1831	v obci řádila cholera, 17. 7. zemřelo 66 osob, následujícího dne 15 osob
1832	zakoupen domek. 25 v Koutě na školu Před rokem 1815 sloužila jako škola stará chaloupka s doškovou střechou umístěna v rohu místního hřbitova. Pro nevyhovující hygienickou úroveň byla zrušena a potom se učilo po různých domech. Až v r. 1832 byla na školu zakoupena od pana Martina Procházky za 400 zlatých chalupa. 25 v Koutě (dnes neobydlený dům po paní A. Stiborové). V roce 1856 tato skromná škola s jednou místností vyhořela. Houževnatí občané domek znovu opravili a školu rozšířili o byt učitele a malé hospodářství. Jelikož dětí ve škole stále přibývalo, malá jednotřídka brzy nestačila. Je neuvěřitelné, že např. ve šk. roce 1861-1862 zde bylo zapsáno 130 dětí školou povinných. Tato situace trvala až do výstavby nové školy.
1834	vypuštěn Žatčanský rybník Rybník byl založen v druhé polovině 15. století. Když v roce 1561 kupoval žatčanské panství Hanuš Haugvic z Biskupic byly uváděny rybníky Žatčanský, Nesvačil, Hranečník, Jezírko a Nadymač, v němž se choval potěr. Největší byl rybník Žatčanský, o němž se povídalo, že zásobuje půl Moravy rybami. Rybník byl svědkem závěrečných bojů bitvy tří císařů v roce 1805, když po úzké hrázi rybníka kolem hořícího mlýna prchala poražená spojenecká vojska. Povídalo se, že v rybníce utonulo velké množství vojska, dokonce Napoleon poslal do Paříže zprávu: "Zvítězil jsem a ruskou armádu vehnal do jezera" (tj. do rybníku). Tato zpráva prošla i brněnskými novinami, lidé na základě toho odmítali z rybníka ryby kupovat. Když však vojáci na přímý rozkaz Napoleonův rybník ve dnech 6.-12. prosince 1805 vypustili, nalezli přes dvě stě utopených koní, desítky děl a povozů a jen tři ruské vojáky. Přesto však neměly žatčanské ryby od té doby odbyt, panství vznikaly velké ztráty, nakonec se rozhodlo rybník vypustit a přeměnit na úrodná pole.
1835	mlynář Paul Wrana nechal u Dvora postavit děkovný kříž s německým nápisem
1840	mlýn "Na hrázi" přeměněn na zemědělský dvůr
1844	v Třebomyslicích vyhořelo 36 domů, v Žatčanech 3 stodoly
1850	první obecní volby představených a výboru Z 1. obecní kroniky se dovídáme, že se v roce 1850 konaly volby do obecního představenstva podle nových předpisů (zavedeno obecní zřízení). Starostou se stal Karel Matula, I. radním Martin Zapoměl a II radním Jakub Kundera. Karel Matula se po dvou letech odstěhoval do Kobylnic, novým starostou se stal Jakub Kundera z. 7.
1850	velká oprava kostela V tomto roce prodělal kostel velkou proměnu. Pod věží byl probourán nový vchod do kostela, původní vchod z jižní strany byl zazděn. Opěrný sloup uprostřed chrámové lodi byl odstraněn, klenba válcovitě sklenuta, kamenná kazatelna nahrazena novou, dřevěnou. Také kůr byl rozšířen a podepřen ocelovými sloupy.
1853	střecha kostela pokryta místo šindele břidlicí
1856	vyhořela škola. 25, po ohni znovu opravena a rozšířena
1857	založena Kniha pamětní (kronika) obce. O této první obecní kronice se dlouhá léta nevědělo, jestli vůbec ještě existuje. Teprve v roce 1994 jsme se dověděli, že kroniku uchovává soukromá osoba z Brna. Zásluhou jednoho našeho občana se podařilo kroniku získat zpět do obce. Kronika byla založena v roce 1857 s některými záznamy od roku 1794. Je v ní stručně popisováno 57 událostí do roku 1906. První zápisy jsou německy nebo česky švabachem, později česky latinkou. Vedl ji tehdejší starosta Martin Zapoměl, 1/4 láník z. 24 (nyní dům M. Jambora v Koutě). Některé údaje v kronice mají pro obec značnou historickou hodnotu, protože jiné starší písemnosti se nezachovaly.
1857	ustavena samostatná obecní škola Na žádost obce byla rozhodnutím c. k. moravského místodržitelství a po dohodě s Biskupstvím brněnským dne 17. 11. 1857 zatčanská škola od újezdské farní školy oddělena a prohlášena za samostatnou školu obecní. Obec převzala povinnost školu udržovat a platit učitele. V "Zakládací listině" v roce 1859 jsou podrobně stanoveny povinnosti obce, povinnosti učitele, výše jeho platu v penězích i naturáliích, rozsah denního vyučování apod. Dětí školou povinných bylo v té době průměrně 115. Obce se např. zavazovaly udržovat "na společné útraty" byt učitele, školu opatřovati vším potřebným zařízením a kdyby toho byla potřeba, novou školu na své útraty vystavěti. Pan učitel źatčanský v uvedené listině je vázán "při službách Božích, kdykoli v źatčanském chrámu Páně by se konaly, ve všední neb sváteční den, s dětmi školními do chrámu Páně přicházeti a na varhany hráti". Zakládací listina je v plném znění uvedena v 1. školní kronice sepsané prvním samostatným učitelem a správcem školy Antonínem Lefnerem, který v ní učil více jak 30 let.
1864	ves připadla brněnskému biskupství
1866	za války s Pruskem se do obce dostala nepřátelská vojska
1866	majitelem mlýna Na hrázi. 28 se stává Bedřich Rainer
1869	vybudována železniční trať Brno - Přerov Otevření trati s nádražím v Sokolnicích mělo mimořádný význam v životě občanů z obcí v širokém okruhu jihovýchodně od Brna. Do té doby žádné spojení s městem nebylo. Pracovat v Brně znamenalo dostat se tam pěšky a domů se vracet jen někdy, zase pěšky. Nová železniční trať umožňovala lidem snadněji hledat obživu v městě. Výlučně zemědělský charakter obcí se začal měnit.
1869	první soupis lidí a dobytka Záznam v kronice z r. 1857 o tomto soupisu doslovně zní: "V roce 1869 bylo nařízeno zákonem spisování lidu a veškerého dobytka v celé říši. Zapsáno bylo v Žatčanech v celku 452 duší, totiž domácích 348, cizích 81 a nepřítomných 23 - spolem 452. Dobytek: hřebců 2 kusů, kobyl 18, valachů 23, hříbat 7 - suma 50 krav 47 kusů, jalovic 19, kozy 57, volů 40, býků 1, mula 10, prasat 157 - suma 231 Za představených obecních: p. Jozef Fiala, představený, Martin Zapoměl a Jan Čumpa, radní."
1871	25. 2. se protrhla hráz rybníka, velká povodeň, 2 lidé utonuli
1872	nechala rodina Hedrichova postavit na návsi sousoší Nejsvětější Trojice
1880	pozemkové knihy převedeny na metrické míry
1881	druhý soupis lidí a dobytka "Druhé zepsání lidu se stalo v roku 1881, přičem se vynašlo a zapsalo veškerého lidu ten čas v obci bydlících 462. Dobytka bylo veškerého: hřebců 3 kusy, kobyl 13, valachů 25, hříbat 1 - suma 42 kusů krav 76 kusů, býci 3, jalovice 23, volů 36, kozy 51, prasat 98 - suma 287 kusů Za představených: Čumpa Jan, představený, Elijáš Jakob, Ján Binek, radní."
1885	zrušena výroba cikorky V roce 1834 byl Žatčanský rybník vypuštěn a pozemky pronajaty J. Rajnerovi z Tuřan. Ten vystavěl vedle bývalého mlýna hospodářské budovy a byt pro správce statku a přes silnic naproti sušírnu na čekanku. Čekanka byla krájena na kostky a sušena na velkých sítech, usušená se vozila do Tuřan, kde se mlela a vyráběla se z ní cikorka - přísada do kávy žádaná po celém světě. Když sušírna zanikla, byla část budov "fabriky" v r. 1895 pobořena a zbývající část upravena na byty pro panské dělníky.
1887	postavena silnice přes Třebomyslice
1889	20. 8. postihlo obec velké krupobití
1890	mlýn Na hrázi koupilo od Rainera Biskupství brněnské
1892	postavena silnice ze Žatčan do Újezda
1893	na. 20 postavena nová dvoutřídní škola Počet dětí školou povinných se v letech 1880-1893 pohyboval okolo 140. Jednotřídka byla pro tak velký počet žáků naprosto nevyhovující. V lednu 1887 navštívili školu okresní a zemští c. k. "školdozorci" a vyzvali starostu obce Jakuba Eliáše a předsedu místní školní rady Josefa Sedláčka ke stavbě nové dvoutřídní školy. V dubnu 1891 obecní zastupitelstva Žatčan a Třebomyslic rozhodla o postavení nové školy na návsi na čísle 20. Původní projekt na jednopatrovou stavbu byl upraven na budovu přízemní s rozpočtem téměř 11 tis. zlatých. Škola se začala stavět v roce 1892, vysvěcena a otevřena byla již 1. září 1893. Tato stavba sestávala z chodby, dvou tříd, kabinetu a světnice pro podučitele, ve dvoře byly záchody. Druhý vchod ústil do bytu správce školy (2 pokoje, kuchyň a příslušenství).
1895	část zaniklé továrny na cikorku pobořena, část upravena na byty pro panské dělníky