Nabídka:

MAPA OBCE ŽATČANY

FIRMY V NAŠÍ OBCI

Cena a kvalita vody

STATISTIKA:

  

Na současném místě žatčanské orlovny stávala původně Adlerova hospoda, kterou v roce 1925 za 75 tis. Kč koupila jednota Orla a do roku 1934 v ní provozovala spolkovou činnost. Byla to stará přízemní budova, v níž musely být prováděny časté a nákladné úpravy, kterými se ale nedosahovalo míněného účinku. V roce 1934 už byla v takovém špatném stavu, že třebomyslický starosta v ní povolil pořádání hodů jen pod podmínkou, že je to poslední zábavu, pokud nebude budova uvedena do řádného technického stavu. Hrozilo totiž sesunutí střechy a některých zdí.

V té době se činnost Orla úspěšně rozvíjela . Vyvstala potřeba mít pro svoje potřeby pořádnou budovu. Orel a Spolek pro postavení a udržování Spolkového domu v Žatčanech (založen v r. 1925) se v první polovině r. 1934 dohodly, že budovu zbourají a postaví orlovnu zcela novou.

Projekt orlovny vypracoval arch. Vladimír Richter z Měnína, rozpočet počítal s částkou 50 tis. Kč, přičemž se uvažovalo, že rozhodující část prací provedenou členové zdarma. V červnu 1934 byla stará budova zbořena , začátkem července uspořádána slavnost kladení základního kamene. Stavělo se s velkým elánem, na staveništi pracovalo denně 20 až 30 lidí, dopravu materiálu prováděli členové koňskými i kravskými povozy zdarma. Cihly se vozily z újezdské cihelny, písek se kopal v místním pískovém lomu biskupského statku na Drnech.

Počasí stavebníkům přálo, do stavby nenapršelo, ve žních už byla budova pod střechou. Za neuvěřitelné 4 měsíce se 3. října 1934 , na t. zv. císařské hody , konala v novém sále taneční zábava. Slavnostní otevření orlovny se po všech dokončujících pracích uskutečnilo 2. června 1935. Půjčka na stavbu se postupně splácela až do roku 1943.

Po 2. světové válce nastal nový rozmach jednoty Orla ( v r. 1946 měl 151 členů). Ukázalo se, že prostory orlovny jsou nedostačující. Proto bylo v letech 1947–1948 přistavěno přísálí, v 1. poschodí nad ním vybudovány 3 místnosti a na dvoře důkladně opraven byt pro domovníka.

Přišel "vítězný" únor 1948, činnost Orla byla zakázána a v r. 1952 Spolkový dům zestátněn. Orlovna připadla MNV, v sále se místo cvičení skladovalo obilí, v roce 1954 zde byl sklad. obuvi. Později se v budově výjimečně konaly kulturní a společenské akce, budova chátrala. MNV řešil špatný stav budovy až v r. 1974 generální opravou. Bylo přistavěno sociální zařízení, upraveno propadliště, rekonstrukce el. rozvodu, zaveden vodovod, v r. 1975 vyměněna okna v průčelí a obnovena fasáda s označením ,,Kulturní dům“. Na oživení budovy to ale nestačilo. Koncem r. 1989 to MNV vyřešil tak, že budovy bezplatně předal do užívání MO ČSL, která se o ni začala starat a po listopadu 1989 zde pořádala hody a plesy.

26.7.1990 byla jednota Orla obnovena, v roce 1952 obec budovu Orlu vrátila.

Orlovna byla převzata v neutěšeném stavu. Začalo se s opravou střechy na hlavní budově, zavedeno plynové topení, prováděny úpravy interiéru, tělocvična vybavena nářadím, opraveny štítové zdi, zatepleno sociální zařízení, rekonstruováno el. osvětlení a pod. V r. 1999 byla rekonstruována hala před WC, v r. 2000 nákladná rekonstrukce střechy nad přisálím a úplně nově upraven malý sál v 1. poschodí (nový zateplený sádrokartonový strop, střešní okna, halogenové osvětlení). V roce 2001 byla zbudována nová vazba nad místnostmi za jevištěm e. Náklady na dosud provedené opravy dosáhly několika set tisíc korun, značným podílem přispěla župa a obec. Členové jednoty odpracovali velké množství brigádnických hodin zdarma.